Zastavme se u toho, jak probíhá v zimě ochlazování objektu:

Topná tělesa vyzařují tepelnou sálavou energii a současně ohřívají okolní vzduch. Přibližně 50% přenosu tepla od radiátoru na zeď probíhá sáláním a 50% vedením ohřátým vzduchem. 

Sálavá tepelná energie je materiálem propuštěna, absorbována nebo odražena. Neprůteplivé materiály, kterými je většina konstrukčních prvků budovy, tepelnou energii nepropouští, energie může být proto povrchem pouze absorbována nebo odražena. Dle Kirhhoffova zákona je hodnota absorbance a odrazu rovná jedné (nebo 100%) a emisivita materiálu se rovná jeho absorbanci. Materiály s vysokou odrazivostí záření se proto vyznačují i nízkou emisivitou (vyzařováním) tepla do prostředí.

Část energie dopadající na povrch zdi je materiálem odražena. A právě termoizolační resp. termoreflexní nátěr využívá principu, který tradiční způsob zateplení nevyužívá: odráží větší část sálavé energie zpátky do prostoru (tzv. radiační bariéra). Ideální systém fungující na principu tepelné reflexe by měl odrazit 100% sálavé energie zpátky do prostoru odkud tato energie přichází. Schopnost odrazu tepelného záření závisí na vlastnostech materiálu a na vlnové délce záření. Zatímco největší část slunečního záření je v rozsahu viditelného a infračerveného spektra od 0,4 – 2,5 mikrometrů, radiátory v bytě fungují při teplotě 40 – 60 C° a emitují sálavou energii převážne ve vlnových délkách 4 – 40 mikrometrů.